Na sezení mi přišla paní, která trpí několik let agorafobií - tj. mimo jiné i strachem z otevřených prostranství. Přivezl ji její syn autem, největší problém ji dělá jízda v hromadných dopravních prostředcích, ve kterých nejela už několik měsíců, byla nucena kvůli svým úzkostným stavům často přecházejícím do paniky opustit práci. Pochopitelně přišla s tím, jestli by se s její agorafobií dalo něco dělat.
Po zpracování jejích pocitů strachu a paniky v různých situacích jsme se sice vždy dostaly na nižší intenzitu nepříjemného pocitu, ale vždy z desítky jen maximálně na pětku a dál jsme nemohly. Paní se ale velice uvolnila, nervozita, která na ní byla vidět na první pohled po příchodu, byla pryč a rozpovídala se. Řekla mi, že za její návštěvu u mě může její manžel a syn, kteří si s ní nevědí rady a nelíbí se jim, že přestala chodit do práce. Pak začala vyprávět o svých koníčcích - malování, ruční práce, zhotovování bytových dekorací. Na tyto koníčky neměla nikdy mnoho času, protože měla vždy velice náročnou práci a začala se jim naplno věnovat až při své agorafobii. Dostaly jsme se k tomu, že její hlavní cíl pro ní není začít chodit do práce a zbavit se své agorafobie, ale spíš se zbavit výčitků svědomí, že nechodí do práce, které byly čím dál nepříjemnější také díky častým narážkám manžela a syna na to, že není v pořádku, že nechodí do práce. Začaly jsme tedy ťukat na:
-
"I přestože si o mně manžel se synem asi myslí, že jsem k ničemu, když nejsem schopná chodit do práce, mám se ráda a přijímám se.."
-
"I přestože mě mrzí, že mi manžel se synem vyčítají, že nechodím do práce, mám se ráda a přijímám se.."
-
"I přestože mě strašně mrzí, že se za mě syn stydí před svou přítelkyní, že nepracuji, mám se ráda a přijímám se.."
-
"I přestože mě hrozně mrzelo, že mi manžel řekl, že jsem líná a že nedělám nic, abych se z agorafobie dostala, mám se ráda a přijímám se.."
Snižování intenzity problému, která byla na začátku na osmičce, šlo velice rychle. Pokračovaly jsme tedy a zpracovaly všechny pocity, o kterých se paní zmínila:
-
"I přestože mě vždycky mrzelo, že nemám čas na svoje koníčky, mám se ráda a přijímám se.."
-
"I přestože se stydím za to, že jsem svojí práci nikdy nedělala ráda, mám se ráda a přijímám se.."
-
"I přestože se stydím za to, že nechodím do práce, mám se ráda a přijímám se.."
-
"I přestože je moje povinnost chodit do práce, mám se ráda a přijímám se.."
-
"I přestože není normální nechodit do práce, mám se ráda a přijímám se.."
Tady jsme sezení ukončily a na příštím po týdnu mi paní řekla, že se po minulém sezení velmi zklidnila a že se jí i celkově zlepšila nálada. Když jsem se paní zeptala, co je cílem našeho dnešního sezení, ani chvíli neváhala a chtěla řešit svou agorafobii s tím, že ji už štve, jak musí pořád prosit syna a manžela, aby ji někam dovezly a že už chce být soběstačná.
Tak jsme se vrátily k jejím úzkostem a záchvatům paniky v hromadných dopravních prostředcích, které jsme řešily bez výraznějších výsledků na začátku a tentokrát se intenzita nepříjemných pocitů snižovala velice rychle a paní například řekla, že jízda v autobuse je jí "nějak jedno". I tak pro mě bylo ale velkým překvapením, když prohlásila, že zkusí dojet domů autobusem. To také zvládla. Od té doby jí už jízda v dopravních prostředcích nedělala problém, z toho jsem měla ohromnou radost.
Paní potom přišla ještě jednou a řešily jsme její úzkosti ve velkých obchodech. Od té doby mi dvakrát psala, že její úzkosti jsou pryč, bez problémů jezdí v dopravních prostředcích, nakupuje ve velkých obchodech a přestala mít špatné pocity z toho, že už nechodí do práce; stará se o rodinu a věnuje se svým koníčkům, na které dříve neměla čas.
Výsledek terapie byl pro mě další z nesčetných důkazů o úžasných účincích EFT.
Mgr. Šárka Plachá, praktik EFT cz AAMET
